Balení a odlet

Během posledních 2 týdnů v ČR na mě začala přicházet ohromná deprese. Až v tomto okamžiku mi začalo docházet, jak velké rozhodnutí to bylo, jak dlouhých bude těch 6 měsíců a hlavně jak moc mi budou chybět všichni moji přátelé a rodina. Najednou už se mi nikam nechtělo. Sobotní svatba a středeční goodbye party to ještě umocnily, protože tolik pozitivní energie jsem od svých blízkých dlouho nedostala.

Balit jsem začala stylem naházím na hromadu vše co bych sebou chtěla a poté začnu odebírat, aby mi v kufru zbylo pouze 23 kilo těch nejnutnějších věcí. Co si budeme povídat, vůbec to nebylo jednoduché. Spoustu věcí jsem se rozhodla nakoupit až na místě. V pátek večer bylo hotovo a mimo bezesné noci mě čekal ranní odjezd směr letiště Praha.

Na letišti vše proběhlo v pořádku a dokonce nám prošli i 12kg příruční zavazadla. Do Athén jsme doletěli okolo 7 večer a vydali se metrem do centra města, kde jsme měli hostel. A procházení hlavního řeckého města se rozepíši zase příště.

Na závěr ještě fotka občerstvení v letadle. :D

Další kolo papírování

Po podání přihlášky na erasmus byl od února relativní klid až do začátku května. Blížil se deadline na odevzdání přihlášky na TEI. Stálo nás to spoustu e-mailů, protože škola nejenom že nebyla schopná zveřejnit data trvání semestru, ale ani seznam anglicky vyučovaných předmětů. Nakonec jsme veškeré potřebné údaje získali zhruba týden před deadlinem. Kromě přihlášky bylo potřeba dodat ID, CV, seznam předmětů s výsledky z předchozího studia a pár dalších drobností.

Na začátku července začalo druhé kolečko bombardovacích e-mailů - potřebovali jsme získat acceptance letter a zjistit, zda nám dali koleje. Po 2 týdnech žádné odpovědi jsme se konečně dočkali. Koleje dostali pouze 2 z nás, a proto jsme se začali shánět po bytě. Koleje vychází na 120 euro/osoba/měsíc. Byty, které nabízí studentská organizace ESN jsou z doslechu za 240-280 euro na osobu - což je neskutečný rozdíl. A protože nehodlám přijít o skoro celé stipendium za byt, rozhodla jsem se najít si byt vlastní. Dva dny jsem hledala na řeckých realitkách, odepisovala na inzeráty, až jsme našli náš budoucí byt.

Shodou náhod je slečna majitelka lektorkou místního pole dance studia a odjíždí přes školní rok studovat do Athén. Níže je video, které pro nás udělala, abychom si udělali představu o našem budoucím bydlení. Veškerá komunikace s ní probíhala naprosto bez problémů a smlouvu jsme podepsali do dvou týdnů.

Teď už máme byt zařízený, téměř vše je připravené a už pouze odpočítáváme dny do odletu. Člověka to léto v ČR už skoro ani nebaví, když je před ním něco tak zajímavého, čeho se nemůže dočkat :)

Pro zajímavost sem přidám i seznam věcí, které jsou potřeba ještě zajistit.

• pojištění, pravděpodobně od ISICu
• zrušit si internet v telefonu a další balíčky k tarifu
• zpáteční letenky
• odstěhovat se z nájmu, změnit kontaktní adresu všude kde to jde
• obejít všechny doktory kvůli kontrole, případně lékům
• nechat si udělat zásobu dokladových fotek
• zařídit nějaké záležitosti okolo odjezdu v práci

Plavky a záplava průvodců

Jsou to už 3 měsíce, co vím, že v srpnu odlétám na půl roku na Krétu. A ani za ty 3 měsíce mě stále neopustilo naprosté bláznovství nad tím vším. :D Teprve nedávno, při vyplňování Learning Agreementu, mi došlo, že tam vlastně nejedu na půlroční dovolenou, ale že se tam vlastně budu muset i učit. :D A to učení bude muset mít i výsledky, jinak bych musela vracet celé stipendium, a to už by moc vtipné nebylo.

Moje hlava naprosto popírá, že tam vlastně bude většinu doby tak 15 stupňů, déšť, vítr a na bytě nebude ani topení. Takže už mám asi šestery nové plavky a celkově prostě hromadu letního oblečení, které nemám šanci kdy vynosit. Vtipné bude, jak to budu všechno rvát do jednoho kufru, který má mít jen 20 kilo! :D Ale na to radši nechci ani začínat myslet.

No a k naprosté obsesi plavkami se přidala ještě nová závislost - knižní průvodci. Nevím, kdy se je všechny chystám přečíst, ale zatím často zvítězí nad učením na státnice. Vymlouvám se na to, že se tím vlastně motivuji (protože jestli ty státnice nedám, tak nikam nejedu).

Zároveň s tímto nadšením už přichází i první výčitky, starosti a hlavně strach. Děsí mě řecká bezstarostnost a jejich flegmatismus. Jsem člověk co hrozně moc plánuje a věci chce mír vyřešené dopředu a co nejrychleji - buď hrozně narazím a budu nadávat celý semestr,  a nebo se přiučím něco z jejich životního stylu a budu brát život trochu bezstarostněji. :)

Rozhodování a počáteční papírování

Prvotní myšlenka, že vůbec vyrazím někam na Erasmus přišla někdy v lednu po zkouškách. Deadline pro odevzdání přihlášek byl na konci února a já začala přemýšlet, co vše by to obnášelo za změny v mém životě. Vždycky jsem si říkala, že na Erasmus nikdy nepojedu, protože mám práci, mám dobrý nájem a mám zodpovědnost za svoje potkany, které nemůžu jen tak opustit. Prostě až moc závazků, o kterých jsem si nepřipouštěla, že bych je mohla opustit. Ale časem mi došlo, že práce i byt se dají najít nové a není to překážka. Naopak získám spoustu zkušeností, rozhodně i těch špatných :), vystoupím ze své komfortní zóny a zkusím se hecnout a dočasně zahodit ty životní jistoty, kterých se tak držím.

Následoval výběr školy, což nebylo s mojí nerozhodností vůbec jednoduché. :D Severské země, o které je velký zájem, jsem automaticky vyškrtla. Ne že bych neměla dobrý studijní průměr, abych se tam dostala, ale tu zimu bych tam nepřežila. :D Ze studijního hlediska se mi velmi líbila Belgie, Anglie a případně i Francie. Bohužel tam ty ceny jsou obvykle trochu vyšší a i se stipendiem bych tam nemusela úplně moc vycházet. Příslibem krásného počasí a tepla mě nejvíce zaujalo Španělsko a Kréta. Na univerzitu TEI byl počet přijímaných studentů největší ze všech nabízených škol (10 studentů), a protože se našli další blázni, co pojedou se mnou, tak bylo rozhodnuto. :)

Před podáním přihlášku nastaly drobné byrokratické problémy, protože nám bylo řečeno, že potřebujeme potvrzení o absolvování angličtiny na FEKTu. Čekala jsem přes čtyři hodiny (s horečkou a chřipkou) na paní vedoucí oddělení, protože nikdo jiný to podepsat nemohl, která nedorazila. Takže jsem bez údajně potřebného papíru vyrazila na FIT, kde jsem přesně za pět minut 12 odevzdala přihlášku v poslední možný den. Ten papír samozřejmě potřeba nebyl a jen to měli špatně domluvené fakulty mezi sebou...

Po podání přihlášky mi došel e-mail o tom, že nemusím chodit na výběrové řízení a že jsem automaticky přijata. Další týden, po výběrovém řízení s ostatnímí studenty, došel další e-mail, který schválil místo pobytu - Krétu. Stačilo už jen potvrdit zájem a můj osud byl zpečetěn. :)

Proč to vůběc dělám?

Rozhodla jsem se, že celou následující etapu svého života zvěčním v elektronické podobě - jako to ostatně dělá spousta Erasmus studentů. Mimo vytvoření památky pro sebe,  je důvodem hlavně lepší možnost sdílení celého dobrodružství s rodinou a přáteli. A třeba to i někomu pomůže s rozhodováním, zda nezahodit strach, zkusit vykročit z komfortní zóny a na jeden semestr vyjet někam do zahraničí. :)

V tuto chvíli je pro mě celý Erasmus výjezd velkou motivací k zvládnutí státní závěrečné zkoušky a získání bakalářského titulu. Jsem obklopená průvodci a fotky Kréty mám skoro všude. :D Tak doufám, že to zabere!