Jsou to už 3 měsíce, co vím, že v srpnu odlétám na půl roku na Krétu. A ani za ty 3 měsíce mě stále neopustilo naprosté bláznovství nad tím vším. :D Teprve nedávno, při vyplňování Learning Agreementu, mi došlo, že tam vlastně nejedu na půlroční dovolenou, ale že se tam vlastně budu muset i učit. :D A to učení bude muset mít i výsledky, jinak bych musela vracet celé stipendium, a to už by moc vtipné nebylo.
Moje hlava naprosto popírá, že tam vlastně bude většinu doby tak 15 stupňů, déšť, vítr a na bytě nebude ani topení. Takže už mám asi šestery nové plavky a celkově prostě hromadu letního oblečení, které nemám šanci kdy vynosit. Vtipné bude, jak to budu všechno rvát do jednoho kufru, který má mít jen 20 kilo! :D Ale na to radši nechci ani začínat myslet.
No a k naprosté obsesi plavkami se přidala ještě nová závislost - knižní průvodci. Nevím, kdy se je všechny chystám přečíst, ale zatím často zvítězí nad učením na státnice. Vymlouvám se na to, že se tím vlastně motivuji (protože jestli ty státnice nedám, tak nikam nejedu).
Zároveň s tímto nadšením už přichází i první výčitky, starosti a hlavně strach. Děsí mě řecká bezstarostnost a jejich flegmatismus. Jsem člověk co hrozně moc plánuje a věci chce mír vyřešené dopředu a co nejrychleji - buď hrozně narazím a budu nadávat celý semestr, a nebo se přiučím něco z jejich životního stylu a budu brát život trochu bezstarostněji. :)
